Na představení Rozkvetly sekery jsem šla bez očekávání – hru jsem neznala,
herce nezkoumala a divadlo jsem navštívila také poprvé. Tudíž pro mě skutečnost,
že sedím přímo na pódiu a vidím, jak herci prskají drobky kolem sebe, byla
opravdu překvapující.
Děj se odehrává kolem čtyřčlenné rodiny: Otec Jan Novotný je nezaměstnaný
vysokoškolsky vzdělaný učitel matematiky, ale hlavu má plnou nápadů, jakým
způsobem k penězům přijít, bohužel však zůstává jen u nápadů a realizace poněkud
drhne. Pravou hlavou rodiny je matka v podání Ivy Pazderkové, která řídí všechny
kolem a zmítá se v depresi či agresi. Syn v podání Jana Hofmana v průběhu
odehraného roku hledá smysl života a sám sebe, mění se z věřícího na nácka či
zamilovaného puberťáka. Dcera je mentálně postižená a jediná v rodině
představuje čistou duši, nezkaženou dobou a svou vlastní rodinou. Posledním
účinkujícím v této tragikomedii je stánkař Ivo neboli Filip Kaňkovský, který se
uchází prvně o dceru a poté o matku.
Kulisy představení byly pěkné – vše se odehrávalo
v panelákovém bytě, takže se herci pohybovali v kuchyni spojené s obývacím
pokojem, ale právě vybraný nábytek degradoval rodinu na nízkou společenskou
úroveň, to samé platí pro oblečení herců – zástěry, tepláky a ponožky – nic
jiného k vidění nebylo. Děj se dle zvukových stop měl odehrávat v současnosti
(Novoroční projev Václava Klause z roku 2011), ale vybavení domácnosti
odpovídalo spíše době komunistické. Pamatujete přístroj k zatavování sáčků? Iva
Pazderková tavila vše, co bylo po ruce. Telefon, televize a zbytek vybavení,
taktéž svádělo zařadit představení do minulosti.
Co se týče samotného příběhu bylo to jako na houpačce –
v jednu chvíli jste nemohli napětím dýchat a v druhé jste potlačovali zívání a
přemýšleli nad bolestí zad z nepohodlných židlí. Celý děj se točí kolem
manželského páru, kde spíše než láska čiší nenávist jednoho k druhému, což si
ani jeden z nich nepřizná. Syn kvůli touze po pozornosti dělá nebezpečné a dost
šílené věci. Dcera, jež jediné otec projevuje svou lásku, působí během
představení jako milá kulisa, která do děje přímo nezasahuje.
Pokud jdete do divadla s pochmurnou náladou, budete odcházet
s náladou ještě horší. Pokud jdete na představení s dobrou náladou, možná se Vám
podaří si ji udržet. Děj není nijak překvapující, jde dobře odhadnout, je tam
pár dobrých monologů u kterých se zasmějete, zbytek se táhne. Bohužel Vám ale
příběh nic nedá - další den si nevzpomenete, o čem to vlastně vůbec bylo.
Co ale žene představení kupředu jsou herecké výkony. Iva Pazderová
skvěle ztvárnila nemilující matku dvou dospívajících dětí, zničenou nudným
životem a stále doufající v lepší (hlavně bohatší) zítřky. Jan Novotný se
představuje jako snílek, který chce zajistit rodinu jen pro něj příjemným
způsobem, přitom je ale zcela v režii své věčně nespokojené a nepříjemné
manželky. Jan Hofman skvěle hraje změny nálad a názorů na svět pubertálního
mladíka a pro mě byl nejuvěřitelnější postavou (je to ten klučina z nekonečných
seriálů?!). Natálie Řehořová působila jako závan dobroty a nevinnosti přes celé
představení, krásně zahrála nezkaženou duši, jediného člena rodiny, který
vypadal opravdu spokojený s panelákovým životem.
Pokud se do divadla vydáte jednou za čas a je to pro Vás sváteční událost,
měli by jste si radši vybrat představení jiné a obsahově zajímavější. Pokud ale
divadlo máte rádi a jste pravidelným návštěvníkem, neměli by jste si nechat ujít
herecký koncert, který se na pódiu odehrává a představuje nám jak osvědčené
zkušené herce, tak mladé talenty budoucnosti.